Zahradník musí být optimistou – spojení s půdou takový optimismus přináší. Plyne čas a vy to neurychlíte. Plyne přirozeně. Čekáte na to, až půda svolí a něco vám dá. Běží čas tak, jak správně běžet má, bez stresu a bez neklidu. Je to tak často i v životě: budoucnost nemusí fungovat tak, jak jste si plánovali, stresem ani neklidem to nezměníte. Nejlepší je počkat. Ale k té zahradě a tomu podnebí…. Šumava není středomoří s úrodnou půdou, do které zapíchnete větev a za rok je to strom s pěknou lavičkou k posezení. Prostě to tu tolik neroste a něco z té půdy dostat dá trochu víc práce. O to je to kouzelnější pohled, když po rádu dojdete pro čerstvé jahody, k obědu pro cuketu a k večeři pro červenou řepu. To je potěšení z jedlé zahrady. Penzion U Černého kohoutka takovou má. Není velká, není to lán. Ale je s láskou opečovávaná. Hosté penzionu si ji užijí i jinak. Je rozkvetlá, zelená, plná života. S malými zákoutími, lavičkami nebo houpačkami pro posezení. Ležmo v síti pozorovat listy višně vás prostě odtrhne od tlaku města. Je to krok zpátky v čase. Nikdy ne dopředu.