Už na podzim loňského roku jsme se s mužem domlouvali, že by život na penzionu mohli ozdobit a rozesmát další zvířátka. Volba byla jasná, nenáročné, samostatné a hlavně roztomilé, aby se líbily dětským hostům. Došlo tedy na ovečky a kozičky malých zakrslých plemen. Nechovají se jako hospodářská zvířata, ale jako mazlíčci a kamarádi.

Jak jsme je přivezli do nového domova

Vypravili jsme se autem pro kozičky. Ty se měli stát prvními obyvatelkami ohrady. Byli krásné a roztomilé. Jejich rodiče vypadali bezvadně a my jsme se těšili až jim ukážeme nový domov. Cesta s nimi byla celkem v pohodě. Kromě neustálého křiku (myslím ne mečení, ale opravdového křiku) nijak nevyváděli a my jsme si mysleli, že se i těší. Slavnostně jsme je po příjezdu pustili do ohrady a těšili jsme se jak si při kávě vychutnáme jejich zabydlování. Opak byl pravdou. Krásná dřevěná ohrada ve venkovském stylu se jim vůbec nezdála jako vhodná, nebyla pro ně žádnou překážkou, hravě ji podlezli  a vypravili se hledat svoje stádo. Šok z toho, že už je nechytíme byl děsivý. Nakonec jsme je s pomocí Fíčka nahnali zpět do ohrady a ony ze strachu před psem zalezli do své salaše odkud jen zděšeně koukali a klepali se hrůzou. Ani pamlsky ani piškoty, nic nezabíralo, aby se uklidnili. Nám nezbylo nic jiného než je zavřít a doufat, že v pohodě přežijí noc. Věděli jsme, že ráno než je pustíme musíme zesílit ohradu přidáním dalšího prkna.

Jak jsme z nich začali šílet

Ráno jsme se tedy vypravili na zesíleni zábran ohrady. Dolů, kudy kozy prolezli, jsme přidali prkno a vypustili je ze salaše. První co ty malé potvůrky udělali bylo, že si to namířili rovnou k ohradě a proskočili tím nejladnějším skokem mezi prkny. Když to nešlo spodem velice dobře to šlo prostředkem. Honění koziček začalo podruhé….Fíček už měl zkušenosti tak netrvalo ani tak dlouho jako poprvé a kozy byli opět v ohradě. A jak jinak, další prkno jsme museli přidat doprostřed. Hotovo, tři hodiny práce, vítězství. Pocity, které zažíváte proti přírodě. A potom, šok, koza přišla a přeskočila přes celý plot. Věřte nevěřte, mysleli jsme, že to snad není pravda. Skočila jenom jedna a druhá se bála, tak se vrátila do ohrady asi za pět minut. Studený pot, který nás polil, že jsme to tedy nezvládli Vám nemusím popisovat. Začali jsme se obávat, že je nezastaví ani dva metry. Nezbylo nám nic jiného než vzít další krajiny (prkna) a nahoře na plotě udělat jakýsi převis. To jsme věděli, že již nezdolají. Věděli jsme, že se odrazí a letí a v letu již nemohou korigovat pohyb, tak  že je převis srazí zpátky do ohrady. Předpověď vyšla. Kozičky tedy již nemohli utéct, ale ta ohyzdná ohrada……no. Co se dalo dělat. Kozy skákali, zkoušeli, ale my jsme již pochopili, že je to v pohodě a tuhle stěnu už prostě nezdolají. Svěřím se Vám, že byl i okamžik, že bychom je odvezli zpět ke stádu.

S ovečkami to bylo v pohodě už od začátku. Muž je přivezl 14 dní po kozičkách. Ovečky vyskočili s auta a pustili se do pasení trávy. Jsou dodnes bojácnější a nejsou tak důvěřivé, ale změnu prostředí zvládli dobře.

Jak se s nás stali kamarádi

Když přišli do ohrady další obyvatelky ovečky, kozy si mysleli, že to bude sranda  a pustili se do nich. Začali je honit a trkat růžkama. Vyháněli je z Kozihradu (skalka uprostřed ohrady) a ze salaše. Prostě prima akce.  Ovečky byli trpělivé a nikterak situaci neřešili. Prostě se jen pásli. Muž na ně byl hrdý, protože si je vybral (ovce jsou jeho výběr a kozičky jsem si prosadila já) a posmíval se mi, že kozičky jsou takové potvory. Pravidelně jsem je chodila a chodím krmit a všech pět zvířátek se ochočilo tak, že se nechají krmit z ruky. Jsou roztomilé a užívají si už všechny dohromady. Jsou s nimi i nadále perné chvilky a to například, když se pustili do habrů nebo smrčků. Nebo když koza prostrčila hlavu plotem  nemohla zpět, začala křičet a my jsme ji museli přiběhnout vysvobodit. Ale hlavně je radost je pozorovat, když si hrají. S kamarádili se s nimi i psi a když nesu pamlsky pro kozy a ovce musí dostat i pejskové. Naši psi by suchý chléb nepozřeli, ale když se nese pro zvířata do ohrady je to největší mňamka a stojí poctivě v řadě.